Básně jako střípky života

Básně ke mně přichází, když jsem v různých emocích a jdou ze mě tak lehce...  

Tato tvorba ke mně přišla vždy, když jsem byla v nějaké skupině lidí na nějakém kurzu/ve škole a měli jsme vymyslet slogan / hymnu nebo text nějaké písničky apod. Létalo to ze mě samo a mělo to vždy velký úspěch. Nikdy jsem ale tento směr nerozvíjela. Nebylo jak, nebylo proč... Měla jsem za to, že se samotné básně "moc nenosí"...

... pak přišla tvořivá básnická múza. Hluboká platonická láska... a básně šly z duše samy...  napsala jsem sbírku básní, které se dotkly toho nejniternějšího a nejhlubšího, co jsem mohla v sobě objevit. Sbírka skončila na dně šuplíku, ale zvědomila jsem si v tom skládání svůj Dar. 

Darem myslím to, co jde z člověka úplně samo a lehce. Při čem se člověk ani nemusí snažit, protože to je prostě "jeho". A verše jsou prostě "moje"...

Ráda bych sem vkládala svoji další tvorbu, která ke mně během života přichází: