Zdroj a esence Života

Hladina alfa (při probouzení) je pro mě zdroj blahodárné energie, nese esenci nebeského Domova.

Pokud to jde, tak co nejdéle zůstávám ležet při probouzení se zavřenýma očima a jen dýchám. Je to nejdůležitější doba, kdy jsem duševně ještě v čistém meziprostoru, chráněna před vlivem reálného světa. Jsem opravdu v krásném naladění na sebe. Takový pocit: 

"Vse je dobré. Vše je v nejvyšším pořádku. Bude o Tebe postaráno. Neměj obavy. Vše je jak má být."

Někdy si totiž v životě kvůli něčemu dělám hlavu a dostávám se do úzkosti a strachu. Moje analyzátorské myšlení tomu zrovna moc nepomáhá.

V hladině alfa není myšlení, nejsou strachy a obavy...
...je tam jen Láska a bezpečí. Takový "Domov". 

Když se probudím během noci (tak jako dnes), chodí ke mně skrz tuto hladinu náměty na články... jedou úplně samy... Což je jinak během chodu všedního dne těžké naladit se, uchopit a jít je zrealizovat... "Dře to, nejde to tak lehce..." A úplně nejhorší je vzít si telefon a řešit ty "internety" a "socky"... to je napojení úplně v čudu.
 
Každý může mít i trochu jiné podněty, kdy mu napojení funguje. Já mám ještě hudbu. Když se do ní ponořím a nechám se vést, tak to ke mně začne chodit také. A zase jiný typ tvorby proudí, více přes emoce... Hudba je ladič, lék duše a zdroj nebe.

Před pár hodinami byl úplněk. Četla jsem, že tento úplněk zve do temnoty, kde sídlí naše pravda. Odhaluje co jsme schovali, potlačili a zapomněli. - v souvislosti s tím je zajímavé, co se mi v této polovině noci zdálo. Ve snu jsem se dotkla velmi temných témat - někdo mě sledoval, honil a pak po mně stříleli a netrefili se. Zase...

Můžu se bát anebo nemusím... Je to na mě, zda se budu života bát nebo mu budu důvěřovat a udělám krok kupředu, skrz svůj strach. Když uděláte krok kupředu a projdete strachem, zjistíte, že ze strachu se stává jen jakási pára, která se postupně vypařuje, až úplně vytrácí...

Vše se vždycky nějak vyřeší, uděje... důležité je dýchat a dát důvěru životu v Život.

Dopsáno ráno:
Jako malá jsem byla napojená a radovala se ze života. Každé ráno jsem se probouzela s krásným pocitem, že se těším na další den, na to jak si budu hrát a tvořit... pak se to někdy nějak v dospělosti zavřelo, zapomněla jsem, radost se vytratila... a probouzela jsem se s pnutím, že už je další den a nechci do něj vstávat, že ten život je těžkej a náročnej a že by mi nevadilo, kdybych nebyla...

• neměla jsem smysl a chuť 
• neměla jsem šťávu a energii
• neměla jsem jiskru a netěšila se
• nějak jsem se životem ploužila, shrbená, bez energie 

Ne, nebudu tu psát pohádku, jak se můj život zázrakem otočil a jak jsem happy. 😀 Nebudu tu psát ani zaručený recept na štěstí, ale napíšu jedno: je to dřina a práce na sobě, je to všechno v nás. My jsme ti strůjci a my si tvoříme... (Ne nebýt v pasivitě, že všechno je daný...) My musíme chtít.

Hledat si cesty a nacházet.
Rozhodnout se něco změnit. Dělat k tomu kroky.
Trénovat vůli. Být k sobě trpěliví, laskaví, ale někdy i přísní.
Chtít.
Radovat se z maličkostí.
Odpouštět sobě i druhým.
Být sami sebou a ne nikým jiným.
Vykašlat se na okolí, co si o nás kdo pomyslí.
Říkat NE, když něco nechceme. 
Dělat si radosti, dopřát si péči a lásku.
Hledat si činnosti a cokoliv dalšího, co nám přináší radost a to dělat víc a víc a víc.

Přemýšlím co závěrem... Dovolte si být rebelem vlastního života. A víte co, dám vám úkol: udělejte ve svém životě něco pro vás "bláznivého", co už jste chtěli třeba v minulosti vyzkoušet. Neee, nemyslím hned seskok padákem (ikdyž proti gustu... 🤭), ale stačí v denním životě udělat něco jinak, dovolit si vyjít ze stereotypu a udělat něco nepředloženého, neočekávaného, vzrušujícího. 

Dovolte si to. 🙏🏼💖