Uvědomění po kině díky Bridget

Ne, nechci sem psát takový ty chytrý řeči o životě, které člověka, který je třeba v nějaké krizi, spíš nasíraj. :o)

Vlastně asi nechám pustit myšlenky a nechám se sama překvapit, co z toho vyleze. Dnes sem nejdu s konkrétním záměrem, o čem psát. Včera jsem v kině s kamarádkou, byly jsme na "Bridget - Láskou šílená" a bylo to bezvadný. Já se tak nasmála a dojala a v něčem se tak viděla, že jsem odcházela v úplně úžasném rozpoložení. Bylo mi krásně. 

Opravdu jsem si v kině užila přítomný okamžik a člověk ani netuší, kolik vjemů / myšlenek a uvědomění s vlastním životem - mu během jednoho filmu může projít hlavou.

Bridget je případ. Plná trapasů. Ale mě bavila. Dokázala jít s košilí od pyžama do ulic, akorát přes ní hodila bundu (i já párkrát vyrazila takto s malou do školky), Bridget neřešila, že vyrazila s vrabčím hnízdem na hlavě do práce. (i já si někdy umyju vlasy a vyrazím s mokrýma mezi ostatní lid). A stejně jako Bridget dokážu být úplně nejvíc trapná a situaci ještě trapněji vyhrotit. :o)

Prostě já říkám, že jsem někdy hrozná. Fakt. Ale mě to vlastně nevadí. Vadí to někdy jen červíčkům v hlavě, kteří se snaží držet kontrolu nad tím, co by se mělo a nemělo a co by na to někdo řekl.

Taky tam bylo ukázáno, jak se Bridget cítí nedokonalá v roli matky. Ale děti ji milovaly, přesně takovou, jaká je. Ona byla tou nejlepší mámou pro ně.

A proč? Protože byla AUTENTICKÁ. SVÁ. DOOPRAVDOVÁ. Prostě Bridget. A O TOM TO JE.

Zamiloval se do ní muž, který byl při několika jejích trapasech, při její totální autentičnosti. Zamiloval se do ní, do její přirozenosti, do toho, jaká doopravdy je. Ne, do nějaké iluze, jakou by se snažila ze sebe dělat.

Někdy se máme tendence schovávat do iluze... když nám o někoho jde:

• dělat všechno možné se vzhledem, abychom se někomu líbily - přitom mnohem větší sílu má přirozenost a energie, která z nás čiší
• hlídat se při komunikaci, bát se říct svůj názor, projevit se, někdy máme takový strach z odmítnutí, že raději mlčíme a mlčení je pro nás jistota, že nic nepokazíme - ale přeci chceme někoho, kdo nás bude brát plně se vším, nebo?
• dělat že něco víme, přitom absolutně nevíme a bojíme se, že se před někým snížíme - jenže nikdo není vševěd a nikdo nezná vše a každý ví něco jiného. Vědomosti neurčují naši hodnotu.

Zkrátka nikdo není dokonalý. Nikdo. Ale povím vám jedno malé tajemství. 🤫 Ta dokonalost tkví právě v té nedokonalosti a ve své totální autentičnosti.

V autenticitě je totiž ta největší síla. Síla, která dokáže zázraky.