Co doopravdy chceš a nechceš - nikdy neočůráš

Šla jsem si dnes sednout na kámen a nastavila tvář sluníčku, bylo tak úžasné, jak to teplo mě hřálo. Po té zimě nabíjející. Ptáčci cvrlikali jako předzvěst jara. Nechala jsem volno tomu, jestli ke mně přijde nějaké téma na článek a myšlenky tak různě pobíhaly. Až jedna z nich u mě setrvala déle. :)

Dnes budu psát o tom, jak jsem rozeznala, co je hlas duše a co rozumu.

Když končila lektorka jógy, na kterou jsem chodila, tak byly další dvě možnosti, kam jsem mohla chodit. Fyzio joga a Hatha joga. Střídala jsem obojí, abych věděla, co mi víc sedí. 

Na té fyzio se fakt makalo, lektorka individuálně za každým chodila a opravovala mu cviky, což nemám osobně moc ráda, připadám si jak ve škole. Upřednostňuju slovní ponouknutí. Taky jsme museli být zády k zrcadlu, aby nás to nerušilo, ale mě se líbí se na sebe při józe dívat. Cítila jsem, že ta fyzio joga je dobrá na má záda a komplexní protažení, ale hodně jsem se musela přemáhat. Při každé příležitosti, kdy jsem se otočila jógovou pozicí vzad, tak jsem se dívala na hodiny na zdi a ten čas vůbec neutíkal. Na závěr byla kratičká relaxace, kdy si člověk sotva lehl, tak už se musel zas zvedat… Vnímala jsem, že tam chodím z rozumu, že je to dobré pro moje tělo, ale moc jsem si ten proces neužívala.

Ta druhá jóga byla opravdu jemná, takové lehčí procvičení, ale lektorka to s takovou laskavostí vedla, nikomu do toho nezasahovala a starala se o nás, že nás i přikryla při relaxaci dekou. Člověk to měl i s tou péčí. Zvolila jsem místo hned naproti zrcadlu a bavilo mě sledovat samu sebe při těch pohybech a harmonii těla. Dívat se sama sobě do očí a byl tam i ten duševní aspekt, naladění se na svoji duši. Při této józe čas utíkal tak rychle, že jsem si ani nevzpomněla, že v místnosti nějaké hodiny jsou. Relaxace byla na konci vždy tak akorát dlouhá, že když jsem se octla v hladině alfa, tak skončila. Na závěr jsme dostali vonný olejíček na zápěstí a citát na cestu. Detaily prostě doplní a podzvednou celý výsledný pocit. Tato jóga mi sedla, byla pro mě odpočinkem, protažením a lektorka ve velmi příjemných energiích.

• Velkým ukazatelem toho, co je "naše, co je naší duši blízké a radostné", je takový detail, jak často se díváme na hodinky a přepadávají nás myšlenky: "kdy už bude konec!" nebo naopak: "to už je konec?" Tohle se nedá nijak očůrat. :o)
• Jasně, rozum mi říkal: "měla bys ale víc posilovat a chodit spíš na tu druhou jogu"… jenže k čemu by mi to bylo, když bych tam nechodila s radostí, ale s pocitem, že musím. Zas bych se akorát dostala do "rozporu těla, mysli a duše"… možná by mi to tělo posílilo, možná bych i měla dobrý pocit, že jsem se překonala, ale příště by se mi tam zas tak žalostně nechtělo… Co místo toho vymyslet něco jiného, co posílí tělo a budu s tím vnitřně v pohodě?
• Ukazatel je i to, na co se člověk těší nebo hledání výmluv, proč tam zrovna nejít. Zajímavé bylo sledovat, že při fyzio józe jsem si řekla: "mám menstruaci, tak tam nepůjdu", ale když ta stejná situace nastala i u Hatha jogy, tak menstruace už vůbec nebyla překážkou a šla jsem. To je přesně to, že si člověk někdy vyloženě hledá důvody, proč někam nejít a myslí si, že si to takhle odůvodní...

...jenže to, CO DOOPRAVDY CHCEŠ A NECHCEŠ - NIKDY NEOČŮRÁŠ. :D