Jsem zpět a nesu téma smrti
...a dnes v noci se probudila. Napadlo mě vzít zas sluchátka. Nechat se vyvést nahoru. Netlačit na výsledek. Nemusí to být dokonalé jako tehdy... stačí aby to bylo takové, jaké je.
Přišlo ke mně během chvilky několik myšlenek a chtěla bych některé z nich předat.
Baterka 9% ... no tak uvidíme.
Když mám depku, volím téma klinické smrti. Příběhy o tom, jak někdo umřel, ale navrátil se, přinesl s sebou esenci nebe, mě zkrátka obklopuje mystikou a dodává sílu. Je dobré vědět, co nám pomáhá vytáhnout z chmurné nálady, a to praktikovat. Já kdysi před lety četla knihu od Anity Moorjani - Musela jsem zemřít. Obrovsky silná kniha. A včera jsem si zapla Hovory ze země - rozhovor s Klárou Markuciovou. Moc krásné. 🤍
Když umřela Anička Slováčková, člověku došlo jak se téma rakoviny může týkat opravdu kohokoliv a že u mladých je to často rizikové v tom, že to jedinci samotní a potažmo i doktoři kvůli nízkému věku bagatelizují a pinkají si mezi sebou člověka jak horký 🥔. A já mám z nemocnice trochu hrůzu, asi bych někam stejně přišla až hodně pozdě...
Uvědomila jsem si 2 věci:
Jedna z nich je ta, jak bych přehodnotila svůj život, co všechno bych dělala navíc, co všechno bych si chtěla splnit, kdyby se to stalo mě. Co všechno by se mohlo dít... Taky mi projelo hlavou, jak by to ovlivnilo životy lidí kolem... zejména mé dcery. Co všechno bych po sobě chtěla zanechat... Sakra, měla bych tu svou knihu aspoň do šuplíku vytisknout...
Došla jsem si k tomu, že to je vše v osudu a neovlivním to, proto je dobré to nechat projít, vzít si z toho to poselství a jít s odvahou dál. Přišly ke mně 2 myšlenky... Vyzkoumat na internetu taneční soutěž, kde tančí jen samotné ženy a vyzkoušet ji. Chtěla bych to zažít. A taky... jet zase k moři.
Ráda bych se podělila i o své prožitky z videa. Paní tam mluvila o tom, že po návratu z nebe do ní doktoři cpali spoustu prášků na bolest (byla po autonehodě), ona ty pilule vyhazovala a místo toho si představovala, jak jí její tělo hojí světelný med. Doktoři byli překvapení, jak rychle se vše hojí, ona si své tajemství nechala pro sebe a věděla, čím to je. Wow! Hlavně mě na tom fascinuje, že já se také kdysi takto léčila, když jsem měla nějaký problém. Asi je to nějaká lidská přirozenost, rozpomenutí se... Každopádně ona tam řekla jednu důležitou věc. Že jí toto fungovalo, když ležela v té nemocnici, byla v klidu a mohla se na sebe napojit. Že nyní v tom běžném životě jí to už tak nejde... a to kápla na dost podstatnou věc, kterou přesně řeším já. Jak vyvážit reálný praktický život a duchovní snový svět. Přijde mi to hodně těžce skloubitelný.
4% baterky... jdu ji využít k poslechu hudby. 🎶
Anebo ne, dopíšu to... protože: Včera tam zaznělo jedno obrovské poselství: ✨ Žít život s vášní pro cokoliv a to i v obyčejných denních věcech. Dělat věci se zápalem, s nadšením, s láskou, touhou, radostí. Protože to je ten smysl. A já si na tom uvědomila, že jsem mnohokrát ten zápal měla, ale pak jsem se vnímala jako "blázen"... že si moc lítám. A styděla se... nevěřila si. Ale včera mě osvítilo, že to je přesně ono. Bez ohledu na to, co si myslí ostatní...no tak ať si myslí. Já přitom ale zažívala tu radost, vášeň.
Své nadšení jsem projevila i ke své nové práci, která se chystá, měla jsem jim napsat oblasti, ve kterých bych se mohla realizovat a napsala jsem jim opravdu upřímný email s různými nápady, které mě k mé činnosti napadají. Když uběhlo několik dní bez odpovědi, začala jsem o sobě pochybovat... jestli nemám jít zas nohama na zem a být ta klasická uchazečka. Trochu jsem se v té nejistotě vykoupala... v těch všech svých pocitech... a pak mi došlo, že ne. Že jednak, co má být to bude, bez ohledu na cokoliv a že musím jít cestou toho, co mi je vlastní, svých předností a darů a s nimi pracovat. V této práci je mám možnost uplatnit a být tak v souladu a v naplněnosti sama se sebou. A jestli se to uskuteční nebo ne, už není v mé moci...
Ve videu paní popisovala, jak těžký byl návrat zpátky do těla, jak se dokáže vcítit do malých dětí, jakou práci po porodu, potažmo v batolecím věku mají. Že je potřebné je nepřetěžovat, nerozptylovat je mnoha podněty, ale opravdu držet se jen jedné věci a tu trénovat. A pak zas další. Méně je někdy více. ✨
Dnešní svět má tendenci být předimenzovaný, všeho mraky, podnětů mraky... je to obrovský nápor. Klid je ten klíč. Hlavně udržet klid v tom chaosu. Udělat si ho. Jen být.
A na to mě napadá další téma... jdu ho zrealizovat... a mobil píchnout s 1% baterky do nabíječky. 😁
