Lpění na zvycích a pověrách

LPĚNÍ NA ZVYCÍCH A POVĚRÁCH

"Byla jsem na trzích, paní tam měla stánek s oblečením a kabelkami a velké stojaté zrcadlo, aby si lidi mohli cokoliv vyzkoušet a podívat se, jak jim to sluší.  Ten den byl ale velký vítr, zrcadlo stálo na slabých nožkách a jak se vítr zvednul, tak zrcadlo spadlo a rozbilo se vejpůl. Paní se zhrozila a začala nadávat. Myslela jsem, že je jí líto toho zrcadla, že bude muset pořizovat nové. Ale ona s úděsem v očích dodala, že to znamená 7 LET NEŠTĚSTÍ."

A já si tehdy říkala, jak zbytečně se v životě zastrašujeme a vsugerováváme si nějaké neštěstí... Akorát sami sebe programujeme na strach a tím si ty situace akorát můžeme přitahovat. Pak máme opravdu smůlu a řekneme si: "no, za to může to zrcadlo"... a když se nějaké náhodou rozbije znovu, tak tomu 7letému neštěstí už bezmezně věříme. 

Jenže pokud se nastavíme na to, že tomu nebudeme věřit a dávat tomu jakoukoliv pozornost, tak to pak přesně i žijeme. 

Nebo situace: "Černá kočka přes cestu?"... proč si zbytečně generovat strach navíc? Proč se v životě sami a dobrovolně zanášet? 

"Chtěla jsem si tehdy vyprat na Boží hod" a mamka na mě: "to nemůžeš prát, nesmí se věšet prádlo". Tak já ho věšet nebudu, dám ho do sušičky, odpověděla jsem a koutky úst se mi rozjely do širokého úsměvu, věděla jsem přitom, jak ji škádlím. :)

Ale co tím chci říct... některé zvyky, pokud jsou pěkné, tak je to hezké je dodržovat, ale nemá cenu dodržovat něco, co přináší jakýkoliv strach nebo neklid. Hlavně to chce klid, uvolnění a svobodu. 

Takže pokud dodržujete nějaký zvyk, který Vám nepřináší radost, ale je tomu spíš naopak, máte z něho stres, tak ho pusťte a udělejte to jinak. Neřešte, že se to "tak nedělá" nebo "nemá dělat", ale řekněte si, že se to tak dělat NEMUSÍ.

Ono je totiž neskutečně úlevné, když to lpění zkrátka pustíme. Někdy nás okolnosti samy donutí:
Jeden rok jsme museli posunout Štědrý den o několik dnů dřív a ačkoliv jsem to nejdřív nechtěla přijmout, štvalo mě to, tak věřte, že jsem mohla buď každý den nadávat a veškerou náladu sobě i ostatním zkazit, nebo si vybrat cestu přijetí skutečnosti, že se to zkrátka tak složilo a musím to přijmout. Takže jsem odhodila lpění na zvyku - oslavy Vánoc konkrétního data, pustila to a soustředila na to, abych dala maximální energii a lásku tomu, abych ten náhradní den udělala tím nejkouzelnějším. A víte co? Bylo to super! Netradiční, jiné... jen naše. 

To lpění na něčem je vážně opravdu taková past, která nás jen drží v okovech, ale my se můžeme osvobodit. Je třeba se oprostit od toho, co si pomyslí druzí a pustit představu, že jen ta daná situace je ta nejdokonalejší.

Proto: nelimitujte se, nestavějte si zdi, nevsugerovávejte si strach a příště, až vám třeba přeběhne černá kočka přes cestu, vzpomeňte si... ;o)