Máme v sobě velkou moc

Na pár dní jsem se odmlčela. Řešila jsem si v sobě jiné věci a poslouchala své tělo, které potřebovalo odpočinek.

Nicméně teď mě při třídění prádla osvítila jedna myšlenka, kterou musím honem napsat.

Bylo mi "náct", dostala jsem tehdy balík oblečení od jedné známé, ať si vyberu a že zbytek dá dal. Moje mamka mi řekla, ať oblečení po někom nenosím, že to není dobrý, protože nese energii toho člověka a je tím nasáklý. Přiznám se, že mě to zastrašilo a kdykoliv jsem si nějakou věc po někom vzala na sebe, tak jsem to měla v hlavě...a myšlenky už vytvářely otázky: "Co když v tom oblečení byl někdo hodně naštvanej, nebo byl nemocnej, nebo prožil rochod či jiný stres? Co když si to oblečení pamatuje a ta energie mě ovlivní?" ...... STRACHY už jely. Ale já jim řekla jednoho dne NE! Nechtěla jsem se poddat té "větě", dyť se mi to oblečení líbilo, slušelo mi a já z něj měla radost. Nechtěla jsem si jí nechat zkazit.

Pokud jsem měla nějaké oblečení během života po někom, tak jsem to už mamce neříkala, nechtěla jsem se vystavit nekomfortní debatě a oponovat svým názorem... Důležité na tom je, že to oblečení NEVADILO MĚ. 

Je to všechno o strachu, který si vytvoříme. Čemu uvěříme má totiž obrovskou moc. Je totiž v NAŠÍ MOCI si vytvořit svou realitu, naše síla má obrovskou moc měnit energie. 

Já jsem z toho oblečení měla radost, ikdyž jsem si vzpomněla na mamky "větu", i přesto jsem pevně byla sama v sobě přesvědčená, že mi neublíží, že ta energie zmizí. Třeba ve 3D - že ta energie zmizí vypráním. Stačí si to představit a být s tím maximálně ztotožněn. Myšlenka + představa. (Ono je v něčem snazší žít život tzv. ve 3D, mnohem jednodušší, ti lidi nemusí mít tolik strachů a obav, protože spoustu věcí prostě vůbec neřeší. Ale ten kdo to řeší, tak je potřeba, aby si našel možnosti, jak s tím pracovat.)

Někdo třeba používá nějaké vykuřovadlo/šalvěj na odstranění/transformování nežádloucí energie. I to je způsob. Ale stejně tak to může jít bez něho. Stačí si představit, že se tak děje. Jde o sílu představy / myšlenky. Síla myšlenky a ztotožnění se s ní je mnohem silnější než jakékoliv pomocné doplňky nebo berličky. A tím nechci říct, že nejsou fajn, naopak, dodávají punc té opravdovosti. A sama je mám ráda a nebo si je vytvářím.

Je tolik omezujících přesvědčení, které nás limitují a vnášení do nás strach. Ale my je můžeme zbořit tím, že BUDEME ZTOTOŽNĚNÍ S JINOU REALITOU SAMI V SOBĚ, přestaneme se BÁT. To má největší sílu.

Strach se nejlépe rozpustí, když se odevzdáme s důvěrou životu, že ať se stane cokoliv, přijmeme to. Bez odporu přijmeme, že je to dobré pro náš růst.

Jde o Váš pocit. To je to nejdůležitější. Neřešit energii nějaké "věty, co někdo vyřknul", ale řešit energii, jak se REÁLNĚ cítím. Když už je řeč o oblečení, tak cokoliv si vezmete na sebe, tak si všímejte, jak se v tom cítíte. Jestli se cítíte hezky, jestli vám nějak nepřekáží/nezpůsobuje neklid. Pokud ano - zbavte se ho. Někdy je to těžké, ale ta úleva stojí za to.

• Já mám ve skříni některé kousky oblečení až 20 let staré a pořád je nosím, protože je mám ráda. Třeba šaty, které jsem měla na maturiťáku, jsem použila nedávno na ples.
• Nebo mám ve skříni oblečení, které vůbec nenosím, něčím mi vadí při nošení (moc krátké, neforemné apod)... je opravdu dobré to propustit, darovat dál nebo hodit do sběrné popelnice na šatstvo. Pokud jste to měli na sobě párkrát a je v hezkém stavu, tak ho třeba prodejte na Vinted (pro ty, co neznají, s radostí doporučuju, dá se tam prodat či sehnat snad úplně všechno) a budete z něj mít i nějakou tu kačku.
• Nebo je dobré propustit oblečení, které přináší vzpomínku na nějakou nedobrou situaci. Já takhle měla šaty, se kterými jsem byla u soudu a kdykoliv jsem je ve skříni viděla, tak mě přepadla úzkost. Pryč s nimi...
• Mám i jedno bílé neformální sáčko, které miluju, ale už chátrá a miliontým praním dostalo na frak a samozřejmě se už nikde v obchodě koupit nedá, protože je asi 8 let staré. Tak jsem šla na Vinted  a tam jsem ho sehnala od někoho, kdo ho téměř nenosil. Bylo jako nové. Já měla takovou radost, že ho mohu dál nosit. Vůbec mi nevadilo, že je po někom. 

Přemýšlím, jak to zakončit... Někdy nás někdo něčím zastraší (byť v dobré víře), ale je na nás, zda se zastrašit necháme a jakou realitu si sami pro nás vytvoříme. :)

Foto není moje, našla jsem ho v počítači a pokud se ozve autor, určitě fotku smažu.