Nedokonalost ve vzhledu

Mívala jsem opravdu krásná a ideálně velká prsa k mé postavě. Jenže kojení vzalo za své a já s oblibou říkám, že děti mi je prostě "vypily." :o) Zprvu mi to vadilo, dívala jsem se na sebe do zrcadla a mračila se u toho. Nezbylo z nich skoro nic... Styděla jsem se sama před sebou. A štvalo mě to, nechtěla jsem být v tom pocitu. Přemýšlela jsem, co s tím. No co, nic! Přijmout prostě. Dyť právě prsa jsou od toho, aby se miminka mohla kojit a to je hlavní jejich účel, proč na lidském těle vznikly, a holt už to pak není dokonalý. To, jestli se žena po tomto období bude líbit muži, je jeho boj a jeho práce na sobě. Dost možná to ale není vůbec o tom muži, který problém ani nevidí a je to v hlavě jen té ženy. Důležité je to ale přijmout v sobě, pak se stud rozpustí... Což, přijmout to nejde hned, je to o práci na svém tutovém sebepřijetí. A navíc, člověk si na sebe prostě časem zvykne a pak mu to už vůbec nepřijde. :)

Paradoxně někdy ještě horší kritici, dokážou být ti druzí. Když jsem byla na základce, někdo mi hanil můj nos...že je divnej, jak bambule. Doma jsem se pak prohlížela v zrcadle a říkala jsem si: "nojo, on je nějakej divně velkej, kulatej"... začala jsem vidět něco, co jsem ale do té doby vůbec neviděla! Přitom dost často haní druhé ten, který sám nemá ve svém životě něco přijatého, třeba ona holčina bojovala se svým vzhledem a měla tendenci hanit vzhled druhých.

Já sama jsem se sebou spokojená. Některé nedokonalosti na těle dělají každého člověka specifickým a jedinečným. Já mám třeba křivé dolní zuby, jako malá jsem nechtěla rovnátka a bylo pro mě víc oukej mít křivé zuby, než mít něco cizího nonstop v puse . A o tom to je. Je jedno, jak nedokonalá jsem, ale důležité být s tím vnitřně v pohodě.

Rozhodla jsem se další mé myšlenky udělat jen pomocí odrážek, protože sama ráda čtu stručnější odrážkové zápisky:

• Žádné narozené miminko si nemůže vybrat, jak bude vypadat. Narodí se naprosto dokonalé takové, jaké je.
• Některé ženy nejsou třeba tak krásné než jiné a přesto mají velký úspěch u mužů, protože z nich srší sebevědomí, mají se rády takové jaké jsou a líbí se samy sobě se vším. To z nich vyzařuje a to druhé přitahuje.
• Pokud se má někdo tendenci chirurgicky upravovat, často není spokojen s tím, jak vypadá. Podle mě ale problém nezmizí, protože pak může být nespokojen zase s něčím dalším, a vznikne z toho koloběh...
• Když se žena denně nelíčí ani si nějak víc neupravuje vlasy a pak jde na ples, kam se nalíčí a načeše, tak se může cítit jako královna a je tou královnou.

Nikdo a nic není 100% dokonalé, je to jen na nás, jestli přijmeme svou nedokonalost za svou dokonalost.

Dle mě je přirozenost úplně nejkrásnější. Bez zákroků, bez make-upu, v plné své kráse. S úsměvem na rtech. :)