Nikdy to nevzdávej!
Nikdy to nevzdávej!
To jsem tak jednoho dne potřebovala vyjet autem z garáže a vydat se na cestu do Prahy. Čekal mě konkurz na natáčení reklamy, šlo o hlavní roli a bylo to pro mě fakt důležité, protože zahrát si před kamerou byl jeden z mých prozatím nesplněných snů. Ale vraťme se k příběhu...
Otevírám garáž, poté jdu otevřít kufr od auta, ale něco nesedí... Kufr nejde otevřít... Nevadí. Beru za kliku dveří u řidiče a čeká mě stejný problém. Dveře taky nejdou otevřít... Když v tom mi to docvakne! Včera jsem auto zcela bezmyšlenkovitě zamkla náhradním klíčem, který jsem půjčila mamce. Můj klíč byl ale uvnitř... v zapalování... a já si začala nadávat do pěkných idiotů. Zkoušela jsem brát znovu a znovu za kliku v domnění, že snad to auto přece "povolí" a otevře se, když to přece chci! :) a přitom jsem se skoro až divila, že to nefunguje. Po chvilce mi došlo, že jsem prostě v prdeli...
"Hlavně klid, nepanikařit," uklidňovala jsem se... Jediné štěstí bylo, že jsem z domu vyrazila s dostatečným předstihem, to mi pomohlo zachovat chladnou hlavu.
Po chvilce jsem si všimla pootevřeného okýnka u auta a zkusila jsem tam strčit ruku. Prorvala jsem tam dlaň a pak se to zaseklo u loktu. Bylo mi jasný, že i v případě, že by tam byla větší škvíra a prorvala bych tam ruku celou, tak bych stejně nedosáhla k volantu, abych ty klíče vyndala. Nikdy to nevzdávej!
To jsem tak jednoho dne potřebovala vyjet autem z garáže a vydat se na cestu do Prahy. Čekal mě konkurz na natáčení reklamy, šlo o hlavní roli a bylo to pro mě fakt důležité, protože zahrát si před kamerou byl jeden z mých prozatím nesplněných snů. Ale vraťme se k příběhu...
Otevírám garáž, poté jdu otevřít kufr od auta, ale něco nesedí... Kufr nejde otevřít... Nevadí. Beru za kliku dveří u řidiče a čeká mě stejný problém. Dveře taky nejdou otevřít... Když v tom mi to docvakne! Včera jsem auto zcela bezmyšlenkovitě zamkla náhradním klíčem, který jsem půjčila mamce. Můj klíč byl ale uvnitř... v zapalování... a já si začala nadávat do pěkných idiotů. Zkoušela jsem brát znovu a znovu za kliku v domnění, že snad to auto přece "povolí" a otevře se, když to přece chci! :) a přitom jsem se skoro až divila, že to nefunguje. Po chvilce mi došlo, že jsem prostě v prdeli...
"Hlavně klid, nepanikařit," uklidňovala jsem se... Jediné štěstí bylo, že jsem z domu vyrazila s dostatečným předstihem, to mi pomohlo zachovat chladnou hlavu.
Po chvilce jsem si všimla pootevřeného okýnka u auta a zkusila jsem tam strčit ruku. Prorvala jsem tam dlaň a pak se to zaseklo u loktu. Bylo mi jasný, že i v případě, že by tam byla větší škvíra a prorvala bych tam ruku celou, tak bych stejně nedosáhla k volantu, abych ty klíče vyndala.
Napadlo mě, že bych se mohla snažit ty klíče vytáhnout něčím jiným než rukou. Dívala jsem se po garáži a v tom jsem zahlédla deštník. Prorvala jsem ho okýnkem a snažila se zachytit klíčenku, která se houpala na klíči, jenže právě... "houpala." Různě se to protáčelo a nešel tam strčit hrot deštníku. Musela jsem zvolit něco užšího. Čas mě tlačil, potřebovala jsem to co nejdřív vyřešit. V tom jsem si v garáži všimla velikonočního dekorativního košíku, ze kterého trčelo několik proutků do výšky. Neváhala jsem zničit košík (beztak Velikonoce stejně už neslavím a proutek by mohl být konečně pořádně užitečný), tak jsem ho použila jako pomocný nástroj.
Proutkem jsem roztáhla poutko klíčenky, pomocí druhé ruky jsem tam prorvala deštník, který jsem do oka klíčenky prostrčila zahnutou rukojetí, aby klíče při cuknutí ze zapalování nevylítly na podlahu auta a já nebyla v ještě větší prdeli než doposud... Poznámka autorky: "Běžně nebývám takto sprostá, ale určité situace to prostě vyžadují." :)
Skoro jsem nedýchala, když jsem se s deštníkem, zaháknutým na klíčence pokoušela cukat do prostoru. Netrvalo však dlouho a klíč jsem osvobodila.
Snad ještě nikdy v životě jsem neotevírala auto s větší radostí! To zmáčknutí čudlíku bylo moje malé - velké vítězství.
A víte proč?
Já jsem to totiž nevzdala! Ikdyž se jevilo, že situace je naprosto beznadějná a není šance na úspěch... povedlo se mi zachovat klid, vymyslet všechny různé bláznivé varianty jak dosáhnout svého cíle a dát do toho prostě všechno. Nepřipustit si, že to nejde a bojovat do posledního okamžiku!
Ikdyž si myslíte, že šance na úspěch (ať už v jakékoliv situaci) je mizivá... nevzdávejte to! :)
Když jsem se pak později podívala na klíčenku, která mě v té situaci "zachránila", stálo na ní: "Kéž jsou všechny bytosti šťastny." Mě to naprosto spontánně zvedlo koutky úst do širokého úsměvu. :) A já šťastná byla. A ještě víc po tom co jsem se dozvěděla, že jsem ten konkurz, na který jsem jela, vyhrála!