Radosti z maličkostí

Tak třeba ve vlaku...

Musím říct, že to psaní mě nabíjí. Baví mě to. Takový můj vnitřní svět v napojení, trošku mimo ten reálně zemitý život. Takové moje místo, kam si mohu ulétnout a vypsat se ze všech těch mých myšlenek a pocitů.

Těšila jsem se do vlaku, až začnu psát, ale věděla jsem, že ne vždy to těšení vydrží, či nevznikne jiná okolnost, která změní plány. Je úžasně svobodné přijímat život a události tak, jak jdou s tím, že změny přicházejí. Tentokrát mě vypekly České dráhy, kdy místo luxusního nového vlaku přijela stará skořápka bez klimatizace a wifiny. Někdy tento aspekt může přerušit flow – moc vedro, hodně lidí, hluk z otevřeného okna, který znesnadňuje poslech hudby ve sluchátkách nebo smrad zatuchliny. Tyto vnější vlivy způsobují, že člověk se moc soustředí na to nepohodlí a pak nefrčí to psací "flow". Mě ale teď frčí, protože popisuju přesně to, co jindy prožívám.

O čem, že jsem si to zadala ono téma do vlaku? Radosti z maličkostí… ach ano. Vnímání a přítomný okamžik. Zvolila jsem fotku třešně. Nádherné šťavnaté červené třešně. Mám ráda krásno a jsem vybíravá. Když dá přede mě někdo mísu s ovocem, s koláčem, s jednohubkami nebo s čímkoliv jiným, vybírám si vždy ten nejlepší kousek pro mě. Největší, nejsťavňatější, nejbohatší, nejnamazanější… a pak si ten kousek fakt moc umím užít. Vůni, chuť, každé sousto cítím na jazyku. Jídlo se jí úplně jinak když dobře vypadá. Nejíst pro potřebu zasycení, ale jako zážitek.

Co mi třeba způsobuje radosti dosti?

• Takové trhání třešní pak v rámci toho vychutnávání může být zážitek. Ty největší a nejčervenější rovnou do pusy.
• Malování křídou. Vidět, jak ta barva každým tahem zůstává na chodníku. Namočit tu křídu a pak vidět, jak snadno klouže a jak pomalu schne. Jak je sytá.
• Zavřít oči ve vaně a nekonečně čichat k aroma olejíčku eukalyptu nebo jet v autě a čuchat k vůni z odstřikovačů.
• Pustit si nahlas v autě oblíbenou písničku a užít si ji do morku kostí.
• Po obědě se zavrtat na chvilku do postele a užít si ten moment nicnedělání. 
• V horku si užívat chládku lesa nebo si namočit si ruce v tekoucím potoce a potřít si jím tělo. 
• Vnímat své tělo a jít spát, když potřebuje.
• Když něco třídím a tím si dělám pořádek.

Úplně nejvíc jsem žila z maličkostí, když jsem před lety prožívala nejtěžší období v životě. Každá maličkost, která mi udělala dobře, byla pro mě důvodem, proč se nevzdávat a žila jsem z těch nejobyčejnějších věcí.

Přiznám se, že teď už se ze mě v tom vagonu stává smaženka. Jenže fakt se nenechám strhnout a zkazit si den. Proto když už je řeč o těch maličkostech…. jsem vděčná, že mám chvíli pro sebe. Jen pro sebe. Bez toho, aby na mě někdo mluvil. Miluju ty chvíle o samotě. Potřebuji je.