Jak jsem řekla NE v týmové hře

Stalo se vám někdy, že jste se postavili za to, co jste cítili jako správné, ač s vámi ostatní nesouhlasili a viděli to jinak? Dokázali jste si stát za tím svým? Dokázali jste říct: NE, dokázali jste odmítnout? Jak jste se cítili? Co ve vás probíhalo?

Já sama za sebe musím říct, že je to dost těžké. Zažila jsem podobnou situaci na nočním putování lesem na zážitkovém 10tidenním kurzu, kdy jsme byli rozděleni do několika skupin a nesměli jsme se jakožto skupina rozdělit, a pokud někdo s něčím nesouhlasil, skupina to musela respektovat a držet pospolu.

 Já tehdy odmítla brodit se potokem a lézt po skalách ve tmě bez čelovek. Byla jsem ve skupině jediná, která to odmítla, celé skupině jsem se omluvila, ale víc jsem pro to udělat nemohla. Věděla jsem, že vážit si svého života a někde se nepřizabít je pro mě v tu chvíli důležitější než to, aby na mě byl někdo ze skupiny naštvaný. Nebylo to vůbec snadný, cítila jsem se hrozně, že kvůli mě skupina neprožije dobrodružství, ze kterého byl někdo přímo nadšený, ale zároveň jsem cítila zvláštní úlevu, že jsem dokázala říct NE, že je skvělé poslouchat svou duši a mít se prostě ráda.

Nakonec to dopadlo úplně nejlíp jak mohlo, řekla bych přímo geniálně, protože díky tomu, že jsem odmítla brození potokem a lezení po skalách jsme šli rovně po cestě, došli jsme k nedalekému stanovišti "čelovek" (ke kterému jsme dojít měli) a posunuli jsme se v noční hře dál. Takový závěr by opravdu nikdo nečekal: skupina mi totiž za moje vzepření s úsměvem ještě poděkovala!

A z toho plyne: Postav se za to, co je správné, i kdybys tam měl stát sám. Nikdy nevíš, jak Tě život překvapí a kdo si k Tobě půjde stoupnout.