Strach ze sebeodhalení
Kdysi jsem vytvořila jeden web, ale nikde ho nepropagovala... Byl to web o tom, jak se v ČR ubližuje dětem prostřednictvím soudů. Chtěla jsem tvořit, ale měla jsem strach se odhalit. Ten web byl tehdy 2 roky v utajení, než jsem se ho rozhodla vypustit do světa. A to ještě bez mých fotek a mého příjmení. Ukazuje na podstatnou problematiku, má přes 4tisíce sledujících, ale nikdo pořádně neví, kdo za ním stojí.
Přitom mají můj obdiv ti, co dají na net své jméno, fotky, namlouvají videa a nestydí se vyjít do světa s tím co zažili, i mezi svou rodinu, známé apod.
Zkusím se zapřemýšlet, co je za tím...
- ten web je na problematiku, kterou jsem měla potřebu, přímo puzení sdílet se světem, zároveň jsem ale věděla, že to není mé srdcové téma, kterému bych se chtěla věnovat a nechtěla jsem s ním být primárně ztotožňována
- kolem toho tématu panovalo i spousta nenávisti a hejtů a já tomuto nechtěla čelit, ne se svou náturou a se svým pravým jménem
- nechtěla jsem, aby se nikdo ze známých dozvěděl, co se mi v životě stalo, (rozchod v těhotenství a soudy o dítě), protože jsem se za to styděla
- lidi dokáží být fakt zlí a je bezpečné být ve své bezpečné ulitě
- nepustil mě vnitřní pocit (občas jsem se odvážila vyjít s kůží na trh se svým obličejem v podobě videa), ale přetrvával špatný pocit, že nejsem na správném místě, že se o něco snažím někde, kde se to míjí účinkem. Tak jsem to zase smazala.
No vidíte, sama jsem si odpověděla. Někdy nás brzdí vnitřní pocit. Někdy vnitřně víme, že něco nechceme a nemá to být. Hlavně je třeba řídit se intuicí a nic na sílu neprorážet.
V rámci tohoto webu potřebuji taktéž nevystupovat pod svým pravým jménem, ale pod jménem, které ke mně samo přišlo již dříve a které se mi velmi líbí. a ztotožňuji se s ním. Mám pocit, že skrz Grace mohu být plně otevřená a autentická. A je to tak v pořádku.
Co mě nadále brzdí k sebeodhalení + rady sama sobě:
- obava, že budu otevřená "až moc," že odhalím příliš - "no tak to zase smažeš a ono se na to zapomene, není nic staršího než včerejší tisk"
- že budu trapná - "buď v klidu, každej je někdy trapnej"
- že napíšu něco špatně, nějakou chybu/ kiks - "tak si řekneš, že nikdo není dokonalej a máš příležitost s tím pracovat v rámci sebepřijetí své nedokonalosti. Ostatně, z chyb se člověk učí a bez učení člověk nemůže růst, nebo?"
- už mě nic nenapadá - "Tak až Tě napadne, tak to sem připiš" - A nejsem teď náhodou trapná? "pro někoho jo, ale někdo se třeba pobaví a zlepšíš mu den, buď v klidu..."
Potřebuji trénink. Potřebuji se naučit se otevřít ve své plné autenticitě, vyzkoušet, co se mnou mé sebeodhalení udělá, jak se budu cítit. Ostatně, není náhoda, že jsem na téma sebeodhalení psala svou závěrečnou práci na psychoterapeutickém výcviku. Je to prostě mé téma a těší mě, když mohu skrze své sebeodhalení inspirovat druhé.
