Strach ze ztráty (blízkých a majetku)

STRACH ZE ZTRÁTY

Je velmi rozšířené, že se lidé bojí ztrát. Ať už jde o opuštění nefungujícího vztahu nebo práce, ve které nejsme šťastní a prožíváme v ní převážně stres a neklid. Lidé se bojí opustit jakousi jistotu, mají strach, že je nic lepšího už nepotká. Přitom ztráty se často proměňují v potěšující nálezy. Když se totiž odvážíme učinit nějaké rozhodnutí a vykročit do "nejistoty", život nás odmění něčím ještě lepším. Je ale důležité naše rozhodnutí, potažmo konání a výdrž.

Na dva nejsilnější strachy ze ztráty, které lidi provází, se pojďme rovnou podívat.

Strach ze ztráty blízkých

Když lidem zemře někdo blízký, tak se poměrně často trápí tím, že už nemají možnost dotyčnému říct nebo s ním zažít něco, k čemuž se dlouho chystali. Že s ním kvůli své vytíženosti netrávili tolik času, kolik by nyní rádi. Nebo byli rozhádaní a zpětně je mrzí, že nedošlo ke smíru. Najednou už nejde vrátit čas. A proto konejme všechno hned. Dost možná máte něco na srdci, ale bezdůvodně to odkládáte, protože si říkáte, že to můžete udělat přece "kdykoliv". Jenže co se odkládá, se dost často pak už ani nezrealizuje...

Chcete někomu říct, že ho máte rádi, že si ho za něco vážíte, že jste rádi, že ho máte? Tak to udělejte! Nejlíp teď hned. Jo, berte to jako výzvu. Přestaňte číst tenhle článek a jděte říct druhému, co cítíte.

Hotovo? Výborně, úkolům dnes ještě není konec.

Smrt je jediná událost v životě, které se nikdo z nás opravdu nevyhne. Proto je třeba se jí pokusit brát jako přirozenou součást života. Nikdy nevíme, kdy nás zastihne a proto žijme každý den naplno tak, jako by byl ten poslední. Možná si říkáte, co to znamená "žít naplno". Zkuste se sami sebe zeptat: "Co bych chtěl(a) udělat /zažít, kdyby mi zbývaly poslední dva týdny života." Opravdu si sepište na papír svá dosud nesplněná přání, klidně i ty, co se vám zdají nereálná. Pro větší koncentraci zavřete na chvíli oči, zasněte se a pak je všechny sepsáním pojmenujte. To, co jste napsali, je to, za čím byste si měli v životě jít. To je to důležité, co vás naplní radostí a štěstím. Dost možná vám to otevře cestu ke svému poslání. Dále si sepište všechny činnosti/věci/zážitky, zkrátka vše, co vám v životě dělá radost. A tím, co jste zapsali, žijte co nejčastěji. Když budete žít každý den naplno, tak už nebudete mít ani pomyšlení přemýšlet na nějaké coby kdyby... co by se mohlo stát...

Ano, smrt našich nejbližších nás dokáže zaplnit obrovskou nepopsatelnou bolestí. Ale prožívejme ji, až se to opravdu stane. Nezanášejme do sebe nepříjemné pocity z představ toho, co není. Žít tady a teď a přijímat život se vším, jak přichází, je vstupenkou ke vnitřnímu štěstí a spokojenému životu.

Strach ze ztráty majetku

Stává se vám někdy, když odjíždíte na jednu či více nocí mimo domov, že se i po zamknutí domovních dveří vracíte ještě jednou zkontrolovat, zda máte opravdu všechna světla zhasnutá, sporák vypnutý, okna zavřená, vodovodní kohoutek zavřený apod.? A po zamknutí dveří s nimi ještě pořádně zalomcujete, zda opravdu nejdou otevřít? Asi není podstatné, jestli vás k tomu vede strach z katastrof, ze ztráty peněz vlastní blbostí či ze zlodějů, výsledkem je, že se bojíte ztráty něčeho. Přitom se často vůbec nic nestane, vy se vrátíte z dovolené a dům je v pořádku, jenže vy zažíváte ten stres stále dokola. Ale jak se od toho oprostit? Určitě by nebylo na škodu prožívat vše více vědomě (viz. článek o Mindfullness) a před odchodem omrknout, zda je vše v pořádku a hlavně přestat tolik lpět na hmotných věcech. Svým strachem si dané "katastrofy" často do života akorát přitahujeme.

Představte si situaci, kdy jste u vody a na dece máte tašku s peněženkou, telefonem a jinými cennostmi. Chcete jít do vody, ale zároveň se bojíte o věci. Nakonec do té vody teda jdete (koneckonců kvůli ní tam jste), jenže se pořád ohlížíte na deku a kontrolujete, zda jsou věci na svém místě. Nemáte vůbec šanci si užít naplno koupání. Strach vás prostě ochromuje.

A možná to zní trochu morbidně, ale nic hmotného si do hrobu s sebou neodneseme, no je to tak. Proto se snažme oprostit od lpění na hmotných věcech. Rozpustíme tím strach, který se nás drží. Berme to tak, že co se má stát, stejně neovlivníme a pokud nám má život něco sebrat, tak nám to sebere i kdybychom měli dům zamknutý na deset západů...

Jestliže cítíte, že jste hodně fixovaní na věci a vnímáte, jak se ve vašem bytě hromadí, jelikož se jich nedokážete vzdát (je vám líto je vyhodit), zkuste této závislosti jít naproti a vyčistěte si svůj prostor, bude se vám lépe dýchat. Připravte si několik krabic, přičemž každá bude na něco jiného. Do jedné budete dávat věci na vyhazov, do druhé na charitu, do třetí pro darování známým či na prodej a do té čtvrté věci, které vám způsobují negativní emoce a připomínají nepříjemné zážitky. Vězte, že tím, že nějaké věci dáte z ruky, už na nich tolik nebudete lpět. Ono stačí udělat jeden krok k něčemu a další půjdou už sami...

A navíc! Když ze svého života něco propustíte, vězte, že právě tím k vám může přijít něco nového a ještě mnohem lepšího. A je jedno, zda se jedná o věci hmotné... :-)