Svěřit se do něčích rukou

Nedávno mi kamarádka říkala, že byla u nové psycholožky (ta její skončila a předala její složku kolegyni). Jenže ta nová psycholožka byla dost neempatická. Dokonce po kamarádce chtěla, aby po ní opakovala různé věty a zpětně si ji zkoušela, ať to řekne znovu a při tom jí i opravovala, že to řekla špatně. Kamarádka se cítila dost nesvá a na závěr řekla, že nový termín nechce, protože si připadala jak ve škole a že si nebudou rozumět. Měla jsem takovou radost z kamarádky, že jí dala tu zpětnou vazbu a postavila se za sebe, že jsem řekla: "ty už ani žádnou psycholožku nepotřebuješ, ty jsi ve své síle a jentak se neztratíš." :)

Proto nesvěřujme své problémy někomu, s kým nesouzníme. Popřípadě říkejme asertivně zpětné vazby na to, co se nám nelíbí.

Já jsem také jednou zažila, že mi jeden psycholog nesedl, (vůbec mi neporadil/nepodpořil, jen mě vyslechl, kýval hlavou, občas položil nějakou tu otázku a prd z toho. Cítila jsem naopak ještě horší pocit z toho, že jsem se svěřila), ale neměla jsem ty koule mu dát zpětnou vazbu a šla jsem tehdy o dům dál. :D

Nicméně si už dost vybírám, komu se svěřím do rukou, kdo by mě mohl mimojiné i jakkoliv ovlivnit, ať už mou mysl nebo energii. Když si ale někoho zvolím, dám tomu svou plnou důvěru. Volím podle toho, jak mi je ten člověk příjemný, jak se cítím v jeho blízkosti i v komunikaci s ním a podle svého pocitu, jak klidná a uvolněná jsem.

I maséři/masérky je třeba si vybírat podle toho, jakou energii při masáži cítíme. Dotyk kohokoliv dokáže léčit nebo nás naopak dostávat do tenze. Záleží i na tom, v jakém rozpoložení se člověk druhého dotýká. Jde to cítit. Já podstupuji masáž zřídka, ale musím říct, že není nad vědomou masáž, kdy to není jen o obyčejném tahu ruky, ale o energii a vědomém dotyku, který je prostě energeticky znát. Nejen, že jsem se po něm cítila znovuzrozeně, ale i s chutí do života.

Volím si někdy i podle toho, jestli ti lidé mají tendenci při práci mluvit. Nemám to ráda, nechci se soustředit na dvě věci najednou a nemohu pak plně prožít to, kvůli čemu jsem přišla. Byla jsem tehdy na fyzioterapii, paní mi dělala nejprve masáž, ale neustále u toho mluvila. Bylo ale zrovna pocovidové období a ona mě zásobovala informacemi o tom, k jakým šikanám neočkovaných lidí dochází. Mně se samozřejmě toto téma také dotýkalo, protože jsem byla jednou z nich a probouzelo ve mně adrenalin a naštvání na to, jak se společnost úplně zvrhla a skoro lynčuje ty, kteří se nechtějí podvolit nesvobodě systému. Takže jsem reagovala a nechala se do toho vtáhnout, ale všimla jsem si, jak jsem se dostala do totální zatuhlosti a pnutí. Nejenže mě ta masáž tím pádem neuvolnila, ale naopak se svaly dostaly do tenze a cítila jsem hrozný tlak a bylo mi pocitově úzko.

Kartáři jsou ovlivňovači obrovští. Člověk se v nějakém výkladu viděl a když se viděl v 60%, tak pak pojal za své i ten zbytek, který ale mohl být fikcí. A když se to týká budoucnosti, je to velmi tenký led. Jelikož, co člověk pojme za své a čemu věří, to se stává jeho realitou. Anebo naopak nestává a člověk uvízne v jakési pasti slepé víry. Proto jsem se před lety zařekla, že za žádných okolností, ani těch nejvíc krizových, nikam už nepůjdu. Dává mi to obrovskou svobodu tvořit si svůj vlastní život a důvěru v to, že co se má stát, stane se.

Foto není moje, našla jsem ho v počítači a pokud se ozve autor, určitě fotku smažu.