Trénink sebelásky v Indické restauraci

Trénink upřímnosti a sebelásky v Indické restauraci

Byl poklidný večer v indické restauraci, těšila jsem se, až mi přinesou: Masala Chai (horký nápoj)… Jenže co se nestalo, místo úžasně voňavé Masaly jsem před sebe dostala takovou béžově obarvenou vodu, která vůbec nevoněla po žádném koření, ale chutnala jak obyčejná voda, trochu zakalaná a ocukrovaná. Byl to průser. Věděla jsem, že "tohle nedám"… že snesu hodně, ale že tohle budu muset řešit. Tolik se mi do toho nechtělo! Trochu se mi rozbušilo srdce, věděla jsem, že mě nečeká příjemná situace. Servírce jsem to decentně řekla, se stlumeným hlasem, abych nevyvolávala rozruch a dodala, že bych to chtěla vrátit. Ptala se mě, jestli chci udělat novou a já zavrtěla hlavou. "To fakt nebudu pokoušet znova…" běželo mi hlavou…

Ale proč to vlastně píšu… ulevilo se mi. Nevypila jsem něco, jenom kvůli tomu, že jsem za to dala peníze a byla "žízeň". Nešla jsem proti sobě, nenechala jsem si líbit něco, o čem bych věděla, že je to nedostatečný a že z toho nemám dobrý pocit.

A to ještě nebylo všechno… čekala mě ještě druhá zkouška, při placení. Servírka na účet tu Masalu započítala. Měla jsem to plus mínus spočítané, tak jsem hned zareagovala a upozornila jsem na to. A ona ji teda na můj popud odečetla…

Odcházela jsem z restaurace s prožitými rozporuplnými emocemi… emoce vnitřního třesu, které jsem musela rozdýchávat, protože nemám ráda konflikty a není mi to vlastní, vystřídala emoce radosti, že jsem si udržela svou sebelásku a byla upřímná sama k sobě. A o tom to je. :)

Sebeláska, sebehodnota, upřímnost se posílí jen tréninkem, proto uchopte jakoukouliv příležitost v běžném životě, jako zkoušku, představte si sami sebe jako herci té situace. O ten konečný pocit to fakt stojí!