
Únava během dne
Někdy jsem unavená ze svého duševního rozpoložení. Když mě něco tíží, pořád nad tím přemýšlím, nebo mám dojít k nějakému rozhodnutí a nevím, co zvolit...popřípadě když jsem se dostala s někým do střetu a není mi z toho dobře. Na to působí spánek jako úžasný restart. Zkrátka cokoliv se mi vnitřně děje a prožívám, tak spánek mi dá odstup, dá mi prostor věci uležet a někdy se ráno probudím a to rozhodnutí v sobě vím. Nebo se střet z předchozího dne jeví jako nepodstatný a malicherný. Jsem jako nová.
S čerstvou / uvolněnou / pročištěnou myslí ke mně přijde to, co jsem potřebovala vědět. I problémy jsou rázem menší a mraky zmizí.
Zjistila jsem, že bezprostředně po odpoledním krátkém vyspání dokážu dělat věci, do kterých by se mi jinak vůbec nechtělo. Třeba nepříjemný telefonní hovor. Kolikrát na to nemám a odkládám. Ale po vyspání jsem taková lehce přiblblá ve stavu: "že je mi to vlastně tak trochu jedno", tak do toho jdu. Ještě nejsem schopná plně procítit emoce, protože jsem v takovém ovanu "dospánku".
Někdy před spaním píšu nějaký text, jsem v nějakých emocích, ale vím, že je dobré to nechat uležet a ráno to s čistou myslí doladit. Je odpočinutá.
