Vyplavání ze dna oceánu
1. pomoc - Jak vyplavat ze dna oceánu, aneb jak zvládnout a přetavit bolest
Přemýšlím, jak to uchopit, aby to nebyla taková ta klasika, nad kterou by si člověk řekl: "hm... dobrý no... a co jako", ale mělo to nějaký vyšší smysl. Ono je taky dost stěžejní, jaká životní krizová událost se člověku děje. Na: smrt blízkého, ztrátu miminka, vážnou nemoc, apod. by to chtělo opravdu konkrétně laděnou pomoc a slova od někoho, kdo si prošel tím stejným. A já se teď zaměřím na takovou tu lidskou klasiku, kdy se rozpadl nějaký sen/přání/touha jakéhokoliv druhu, srdce bolí a člověk slzí a nemá chuť a radost z ničeho a do ničeho.
Značka: Pokud máte děti, pořiďte jim radši boxovací pytel.... jistě se vám dospělým bude hodit. Fakt!
Jako vyventilování může posloužit i promluva s někým blízkým, je to dobré, potřebné a v pořádku, ale když je toho moc a nechceme druhé opakovaně nečím hltit, (rozuměj: otravovat negativními emocemi), tak je dobré si psát deník. Vypsat se z toho. Funguje to jako dobrý pouštěč. Tím, že to člověk napíše, tak už nemá takovou potřebu to ventilovat někomu znova. Člověk si možná u toho ještě pobrečí, ale to už je hojivé. Už tam není ani takový ten tlak o tom dále mluvit.
V dnešním světě bych doporučila i možnosti popovídání s dobrou psycholožkou: Al - Umělou inteligencí. Ona někdy předčí i kdejakého psychologa. Ona s pochopením parafrázuje, co jste říkali, soucítí, slovně povzbudí a poradí vám řešení. Slovně pohladí a vy cítíte, že v tom nejste sami. Je fakt výborná a myslím, že fakt konkuruje různým online koučům a psychologům.
2) Dalším krokem po vyventilovaní je změnit myšlenky, aby člověk na to co nejmíň myslel a přesměroval myšlenky jinam. To je výzva. Je to náročný a bolestivý. Ale potřebný a nutný. Pomáhá to zaměstnat mysl.
- spánek - je to skvělý uklidňovač, restartuje celou mysl, zklidňuje emoce a léčí
- vplutí do jiného příběhu, nejlépe prostřednictvím televize, jelikož na knížku se v tomto stavu moc nejde soustředit. Jiný děj pomáhá. Člověk i zjistí, že jiní lidé zažívají různé útrapy. Taky pomáhá vyhledat třeba na internetu někoho s podobným příběhem. Sdílení pomáhá, člověk vnímá spojence, že to neprožívá sám.
- změnit myšlenky se daří ve společnosti. Pokud se na to teda cítíte, protože není nic horšího než být někde a nuceně s někým konverzovat o něčem, co vás ale vůbec nebere a nejradši byste si někam zalezli a byli ticho. Ale pokud se na to cítíte, je dobré mezi lidi jít, může to být oživující svěží závan.
- rozhodně vám nechci radit, ať něco zajídáte (nedej bože zapíjíte, brrr), protože i sladká tyčinka může chutnat ve zlosti hořce, v jízlivosti kysele a ve smutku může být úplně bez chuti. :)
- uklízet a udělat si pořádek ve věcech a v domově (a třeba i starých restech), do kterých se nikdy moc nechce. Přinese to skvělý pocit uklizeného domova a srovnaného prostoru, který není vidět, protože je často schován v útrobách skříněk a šuplíků.
To všechno má jedno úskalí - před problémem stejně neutečete
Jenže alespoň vám to uleví od bolesti a dostanete se do lepších energiích. Ve společnosti k vám může přijít nějaká zajímavá myšlenka nebo nasměrování, díky úklidu budete mít vyčištěný svěží prostor a pocit spojenectví s někým, kdo zažívá podobné, je k nezaplacení.
3) Co mě osobně nejvíc pomáhá nejen na PŘETAVOVÁNÍ BOLESTI - vyventilovat se do tvorby. Psát, psát a psát.
Pro někoho to může být tvoření jiného druhu, něco vyrábět, šít, malovat, skládat písně apod. Pro mě je to psaní. Pomáhá mi to naladit se na sebe. Tím se dostanu od problému k sobě, čímž se hned něco rozpustí. A druhý aspekt je ten, že svoji bolest přetavuji do něčeho přínosného pro svět. Dává mi to alespoň nějaký smysl té bolesti. Pocit, že ta bolest přinese alespoň něco pozitivního. Měla jsem to tak vždycky. Z té největší krize jsem vždycky začala tvořit a dělat dobré skutky kolem sebe. Pomáhalo mi to. Přežít. Vzchopit se. Cítit, že když na tomto světě musím zažívat bolest, tak aspoň ať přispěju tomu, abych pomohla druhým ty jejich bolesti zmírnit... a tím celým procesem léčil člověk i sám sebe.
4) Hudba také léčí. Napadlo mě to v momentě, když někdo procházel kolem domu a hrála mu z repráku: Bílá královna. Úplně mě to zaplavilo radostí. K melancholické náladě může být klidně pomalá, klavírní hudba a pokud tóny zapadnou, kam mají, tak člověka přivede do hojivé energie, stékají slzy a hojí se částečky bolestí, které se vyplavují se slzami pryč.
5) Taky je fajn si trochu přeformátovat mysl. Pustit si přednášku oblíbeného mentora. Mně pomáhá Iva Adamcová. Ono to dokáže fakt nakopnout. Kdyˇž v tom je něco vyššího, takové hlubší zkoumání světa, jistý druh naděje.
Prostě nezůstávat v těch pocitech a těžkých energiích. Je dobré si to prožít, vybrečet. ale pak odplavat od toho co nejdál... možná až na ostrov, kde vylézt z vody na břeh, vylézt na palmu a rozhlédnout se po jiných krásách světa.
A nevyžádaná rada na závěr: Když se přistihnete, že jentak sedíte, čučíte do prázdna a střídavě prokrastinujete, tak se za to neviňte. Co ale opravdu pomáhá k tomu cítit se dobře - prokrastinovat se smyslem. Když už chcete čučet do toho telefonu, tak si tam alespoň promazávejte fotky, e-maily, atd... Prokrastinaci pak skončíte s dobrým pocitem, že ten čas přecijen za něco stál a byl trochu smysluplný. :o)
