Změna reality - manipulace mysli
Miluju dobré jídlo. Jsem gurmán, dokážu si jídlo opravdu vychutnávat. Když je něco fakt dost dobrý, rozuměj: vynikající, dokonalý, "chuťový orgasmus" - zavírám oči a převaluju sousto na jazyku, že se mi ani nechce spolknout. A jak by řekl můj brácha, který mi v dětství s oblibou kradl z talíře moji porci hranolek, "pro jídlo bych vraždila". :D
Ale proč tím začínám... párkrát v životě se mi stalo, že něco doma nebylo a já na to měla ale obrovskou chuť. Dělala jsem už jako malá to, že jsem si představila, že místo toho, co jsem doopravdy jedla, jsem ve svých představách jedla něco úplně jiného. Normálně jsem sama sobě manipulovala mysl. Představovala jsem si tu chuť . A ač se to zdá zvláštní, fungovalo to.
Praktikovala jsem to i na to, když jsem musela vypít při nemoci nějaký fakt hnusný sirup apod, představovala jsem si, že je to třeba džus.
V krizových mimořádných situacích, kde by se člověk octl bez jídla, mohl by si představovat, jak něco jí a jaké to obsahuje živiny a vitamíny. Dalo by se takto změnit realitu, která by se mohla promítnout do těla.
Jídlo ale není jediné při čem to funguje. Když mi byla v životě fakt obrovská zima, kdy jsem byla vymrzlá "až na kost", představila jsem si, jak si ruce nořím do teplé vody, nandávám si opravdu teplé rukavice, beru si teplé ponožky, huňatý svetr, deku, nevím, co ještě... prostě zavřít oči a představit si před sebou třeba teplo, sálající z krbu. Ono to opravdu hřeje! Myšlenka hřeje. To samé v parném létu - představit si ledový pramen, do kterého sáhnu a potřu si obličej...nebo rovnou vykoupání v ledové řece. Prostě v představách se nekladou meze... Představy dokáží zahřát i zchladit.
To samé se dá praktikovat i na místo. Pokud člověk chce být jinde, může ale i nemusí zavřít oči a představit si jiné prostředí, jinou realitu. Takhle jsem jednou "odešla" při jedné velmi krizové situaci, kdy se expartner hrozně opil a já neměla kam fyzicky utéct. Ikdyž mi reálně nic nedělal, jen jsem to sledovala, nechtěla jsem v tom být přítomná a tak jsem si v mysli odskočila do "jiné reality".
Musím říct, že jsem si tím opravdu odlehčovala život. Odmala mě táhlo hledat cesty, jak si sama sobě pomoct, jak zvládnout bolesti a těžkosti, jak být ve větší spokojenosti. Zkrátka, hledat si cesty k lepšímu žití tady na zemi, ikdyby ten způsob měl být naprosto "ujetý", protože co si budem, není to procházka růžovou zahradou.
Možná se to někomu zdá "moc", ale já říkám, že cokoliv, co člověku nějak pomůže, má smysl. Praktikuju tyto věci v situaci krize, (ne v běžném chodu - to si člověk na to ani nevzpomene), v životě jsem se musela často spoléhat sama na sebe a takto se dalo opravdu hezky vypomoct a ulehčit si život.
