Archiv receptů

Pokaždé je to dotyk vesmíru. Dotknutí toho největšího v nás. Miluju to. Dojetí je pro mě hnací motor k tvorbě.

Klíčem je nechat emoce proudit a nechat se být... nelynčovat se, nedusit se studem za tu spoušť. Přijmout nedokonalost, která je vlastně převlečená autentická dokonalost. Nechat proudit aktuální rozpoložení, ikdyž se člověk chová jako "blbec". Protože někdy je to blbcovství prostě nejvíc potřeba. Jak teď říkává často můj syn na všechno možný: TO...

Musím říct, že to psaní mě nabíjí. Baví mě to. Takový můj vnitřní svět v napojení, trošku mimo ten reálně zemitý život. Takové moje místo, kam si mohu ulétnout a vypsat se ze všech těch mých myšlenek a pocitů.

V realitě člověk nejvíc pozná, jak na tom vlastně je... a mně došlo, že potřebuji žít své stíny a přijmout je. Prostě se jim nevyhýbat, ale šťavnatě si je prožít, promačkat si je jako blátíčko mezi prsty. A pak se v tom bahně celá vykoupat.

...stejně mi to přišlo pořád málo, že stejně ještě nejsem zmizelá...

... kdy si nepotřebuji nic dokazovat...
... kdy nemusím být všude...
... kdy mi jde hlavně o vnitřní klid...
... kdy komfort vítězí nad nekomfortem...
... kdy neutíkám, ale přijímám...
... kdy stačí mi maličkosti k radosti...
... kdy jsem pustila, co jsem držela...
... kdy žiju tady a teď...
... kdy žiju sebe i za cenu zvláštní jinakosti... ...

... když něco silného se rodí v tichu.

Střípky myšlenek tak, jak je nacházím:

Ikdyby měl přijít vzápětí pád, ikdyby cokoliv... užijte si ten okamžik štěstí tady a teď. ✨

Hladina alfa (při probouzení) je pro mě zdroj blahodárné energie, nese esenci nebeského Domova.